Na umělé stěně máš většinu věcí pod kontrolou. Chyty jsou připevněné, dopadiště je rovné, jištění pravidelné po dvou metrech a prostředí předvídatelné. Ve skalách (zejména těch, které jsou odjištěné typickým českým stylem, kde je až co pět metrů borhák) je to jiné.

Skála pracuje a mění se v čase. Někde může být pevná a kompaktní, jinde lámavá, zarostlá nebo zvětralá. Stačí špatně šlápnout, zatáhnout za volnější chyt nebo pohnout lanem přes hranu a může se uvolnit kámen. To však neznamená, že se máš skály bát. Jen je potřeba k tomuto druhu lezení přistupovat s větším respektem.

Jedním z nejčastějších rizik, se kterým je potřeba ve skalách počítat, je padající kamení. Někdy se uvolní jen malý kamínek, jindy větší kus skály. Může ho shodit lezec nad tebou, pohyb lana, zvíře, vítr nebo i ty sám při nástupu do cesty.

Zvlášť zranitelný bývá jistič. Stojí pod cestou, sleduje lezce a soustředí se na práci s lanem. Pokud se něco uvolní, nemusí mít dost času zareagovat. Proto by helmu neměl mít jen ten, kdo právě leze, ale i jistič a ideálně každý, kdo se pohybuje přímo pod stěnou.

Když lezec zjistí, že se uvolňuje kámen, měl by ostatní okamžitě varovat jasným zvoláním: „Kámen!“ Jistič i ostatní lidé pod skálou by se v tu chvíli neměli dívat vzhůru, kam kámen padá. Riskovali by zásah do obličeje. Bezpečnější je přiblížit se co nejblíž ke skále, chránit si hlavu a počkat, až kámen dopadne.

Další věc, kterou si spousta lezců uvědomí až ve chvíli, kdy je pozdě, je lano za nohou. Na první pohled drobnost, při pádu ale může způsobit velmi nepříjemnou situaci. Když máš lano za nohou a spadneš, může tě přetočit hlavou dolů. Místo běžného pádu se tak můžeš zhoupnout nekontrolovaně do skály. A právě v takové chvíli je helma zásadní.

Proto je dobré si při lezení pravidelně kontrolovat, kudy lano vede. Hlavně v traverzech, nad jištěním, při překrocích a v místech, kde měníš směr. Lano by mělo vést mezi tebou a stěnou tak, aby se nedostalo za nohu nebo kolem kotníku.

Častý omyl je myslet si, že helmu potřebuješ jen v těžkých cestách, horách nebo vícedélkovém lezení. Jenže lehká cesta nemusí automaticky znamenat bezpečná cesta. Právě v lehčích cestách bývá skála někdy členitější, položenější a může v ní být víc volných bloků nebo polic s kamínky. Navíc se v lehčím terénu člověk snadno nechá ukolébat pocitem jistoty. Helma dává smysl pokaždé, když lezeš venku.

Před lezením si zkontroluj, kde bude stát jistič, kudy povede lano a jestli pod cestou nehrozí zakopnutí nebo uklouznutí. U prvního jištění je dobré přemýšlet i nad tím, co se stane při případném pádu před cvaknutím nebo těsně po něm.