Měkké, nebo tvrdé lezečky? Kdy dává smysl která varianta

Při výběru lezeček se často řeší velikost, tvar špičky nebo způsob zapínání. Neméně důležitá je ale také tuhost lezečky. Právě ta ovlivňuje, jak dobře budeš cítit stupy, kolik opory dostane chodidlo a na jakém typu terénu se ti bude lézt nejlépe. Neexistuje přitom univerzálně lepší varianta. Tvrdé i měkké lezečky mají své výhody a záleží především na stylu lezení, typu cest a také na osobních preferencích.

Tvrdé lezečky podrží na malých stupech

Tvrdší lezečky poskytují chodidlu větší oporu a při zatížení se méně deformují. To oceníš především ve chvíli, kdy potřebuješ stát na opravdu malém stupu, hraně nebo liště.

Typickým příkladem jsou kratší sportovní cesty, kde se střídají malé technické stupy a silové pasáže. Tvrdší konstrukce (např. model Shark III) pomáhá přenést sílu do špičky lezečky a umožňuje stát i na velmi malých hranách, aniž by chodidlo muselo odvádět všechnu práci samo.

Výhodou je také menší únava chodidla při delším stání na drobných stupech. Začátečníkům může pevnější lezečka navíc nabídnout o něco větší oporu, než si svaly chodidla na lezení zvyknou.

Měkké lezečky dají víc citu

Na opačné straně stojí měkké lezečky (např. model Remora), které se snadněji přizpůsobují povrchu a pohybu chodidla. Díky tomu poskytují více citu a dovolují lezci lépe vnímat, co má právě pod nohou. Jejich přednosti se ukazují hlavně tam, kde není možné jednoduše „stoupnout na hranu“. Typickým příkladem je lezení na tření, při kterém potřebuješ položit na skálu větší část podrážky a co nejlépe ji přizpůsobit povrchu. Měkčí lezečka se může lépe „rozplácnout“ po skále a vytvořit větší kontaktní plochu.

Citlivost se hodí také při technickém lezení, kde potřebujete přesně pracovat s chodidlem a neustále upravovat jeho pozici.

A co dlouhé cesty a vícedélky?
U dlouhých cest a vícedélek hraje vedle výkonu velkou roli také pohodlí. V lezečkách můžeš strávit několik hodin a agresivní závodní model, který zvládneš mít na noze několik minut na boulderu, nemusí být nejlepší společník na celodenní lezení.

Samotná měkkost ale automaticky neznamená větší pohodlí. Důležitější je, aby lezečka měla vhodný tvar, nebyla zbytečně malá a odpovídala charakteru cesty. Na plotnové vícedélce může příjemnější měkčí lezečka nabídnout skvělý cit a práci na tření. Pokud tě ale čeká několik délek plných malých hran, může být naopak příjemnější o něco tužší model, který chodidlu poskytne více opory.

Na vícedélky proto obvykle dává větší smysl hledat vyváženou lezečku, ve které dokážete pohodlně fungovat delší dobu, než vybírat pouze podle toho, zda je měkká, nebo tvrdá. Za nás můžeme doporučit model Phoenix.

Tvrdost není jediná věc, která rozhoduje

Při výběru lezeček je dobré brát tuhost jako jeden z několika parametrů. Výsledný pocit ovlivňuje také tvar lezečky, její prohnutí, pogumování, tloušťka podrážky nebo způsob, jakým sedí právě tvému chodidlu. Obecně ale můžeš vycházet z jednoduchého vodítka: pokud tě čekají malé hrany a mikrostupy, pravděpodobně oceníš větší oporu tvrdší lezečky. Pakliže potřebuješ cit, práci na tření a maximální kontakt se skálou, bude zajímavější měkčí varianta.

A stejně jako u většiny lezeckého vybavení platí, že nejlepší lezečka není ta nejtvrdší, nejměkčí ani nejagresivnější. Je to ta, která odpovídá tomu, co, kde a jak nejčastěji lezeš.