Lezení je víc než sport

Bosna a Hercegovina může sama o sobě na první pohled působit trochu dobrodružně. Země, která není v Evropské unii, automaticky přitahuje méně turistů, zároveň se pyšní divokou a nespoutanou krajinou. To ale neznamená, že místní skály jsou určené pouze pro zkušené lezce.

V mnoha oblastech najdeš i lehčí cesty, které jsou vhodné pro začátečníky nebo lezce, kteří se ve skalách teprve rozkoukávají. Velkou výhodou je jištění. Řada sportovních sektorů vznikla poměrně nedávno, a cesty proto bývají dobře odjištěné a skála ještě není oklouzaná tisíci přelezy. Lezení v Bosně je zajímavé právě svou univerzálností. Jeden den můžete lézt lehké plotny, druhý den vyzkoušet převisy a o pár kilometrů dál se vydat do vícedélky.

Jednou z oblastí, které rozhodně stojí za návštěvu, je ikonický Kameni Most nedaleko Banja Luky. Poznávacím znamením sektoru je výrazný přírodní kamenný most (kam vede vícedélka), kolem kterého jsou rozeseté skály s různou orientací. Nabídka cest sahá přibližně od francouzských pětek až po osmičky a střídají se tu technické plotny i převislé linie po kapsách.

Právě tady jsme si vyzkoušeli dvoudélkovou cestu obtížnosti 5c, která byla skvělou volbou pro první vícedélku. Lezení nebylo extrémně těžké, cesta je dobře zajištěná a nahoře byl dostatek štandů. Člověk si tak mohl vyzkoušet práci na stanovišti, jištění druholezce i slaňování bez toho, aby zároveň bojoval s vysokou obtížností.

Ani lehčí klasifikaci ale není dobré podceňovat. Bosenský vápenec bývá opravdu ostrý. Skála (zejména v případě Kameniho mostu) je drsná, vyšlehaná větrem a místy dokáže nepříjemně potrápit prsty. Chyty a stupy dobře držely, ale nevýhodou bylo, že jsme rychle přišli o kůži.

Další oblastí v okolí kaňonu řeky Vrbas je Skubalj. Nejde o obrovský sektor, ale nabízí překvapivě pestrou směsici stylů. Najdete tu dlouhé technické rajbasy, lehčí cesty i krátké, silové převisy. Některé linie dosahují až čtyřiceti metrů, zatímco jiné mají přibližně deset metrů.

Pro Skubalj jsou typické také kapsy. Někde jsou příjemně hluboké a okamžitě nabídnou jistý chyt, jinde vás donutí hledat správnou pozici prstů a přesně pracovat nohama. V převisech rychle prověří sílu i vytrvalost, zatímco v rajbasech je potřeba věřit nohám a smířit se s tím, že ruce občas nemají moc co držet. Oblast tak dokáže zabavit začátečníky i zkušenější lezce, kteří hledají techničtější nebo silovější cesty. Skála je orientovaná na východ a odpoledne se postupně dostává do stínu. V létě je však potřeba počítat s tím, že skála bude po celém dni žhnout.

Za nejlepší období pro lezecký výlet do Bosny lze obecně považovat jaro a podzim. Teploty jsou příjemnější, skála není rozpálená a člověk má větší šanci, že zvládne lézt po většinu dne. Vhodná sezona se samozřejmě liší podle orientace konkrétního sektoru, ale u jižně orientovaných oblastí může být horko problémem dokonce už v polovině jara.

My jsme do Bosny vyrazili na konci června a z hlediska počasí to nebyla ideální volba. Teploty byly opravdu vysoké a skála se během dne rozpálila natolik, že lezení místy doslova bolelo. Ostrý vápenec v kombinaci s horkem dokázal spolehlivě potrápit prsty i chodidla v lezečkách.

Při letní návštěvě se vyplatí hledat sektory ve stínu, začínat brzy ráno a přes největší vedro si dát pauzu. Mnohem příjemnější ale pravděpodobně bude duben, květen, září nebo říjen.