Lezení je víc než sport

Při výběru lokality se snadno necháš zlákat fotografiemi dlouhých převisů nebo seznamem cest, které už několik měsíců sleduješ v průvodci. Než ale rezervuješ ubytování a začneš plánovat cestu, ověř si, jestli oblast nabídne dostatek lezení také ostatním členům výpravy.

Nerozhoduje jen obtížnost cest. Důležitý je také jejich charakter, délka, způsob jištění, náročnost přístupu nebo vzdálenost mezi jednotlivými sektory. Zatímco někdo si užívá technické plotny, jiný chce lézt převisy a třetí potřebuje především dostatek lehčích cest, ve kterých se bude cítit bezpečně.

Pro první vícedenní výjezd je proto ideální oblast s větším počtem sektorů a dostatečně pestrou nabídkou. Když bude jeden sektor plný, mokrý nebo příliš náročný, můžete jednoduše změnit plán. Před odjezdem si ověř také pravidla pohybu v oblasti, možnosti parkování a případná sezónní omezení. Starý tištěný průvodce nemusí obsahovat aktuální informace o uzavírkách, hnízdění ptáků nebo změně přístupové cesty.

Po několika hodinách v autě konečně dorazíš pod skály a přirozeně chceš začít okamžitě lézt. Právě první den je ale dobré držet nadšení i ego trochu na uzdě.

Začni jednoduššími cestami a nech tělo, aby si zvyklo na místní styl lezení. Vápenec, žula, písek nebo slepenec vyžadují odlišný pohyb a chyty mohou působit úplně jinak než na domácí stěně. Cesta, která by podle čísla měla být lehká, tě může překvapit specifickou technikou nebo nezvyklým jištěním.

Pokud se hned první odpoledne zničíš na těžkém projektu, další ráno ti nemusí zbýt síla ani na zapnutí sedáku. Poctivě se proto zahřej, postupně se rozlez a těžší pokusy si nech až na chvíli, kdy bude tělo připravené. Vícedenní výjezd je spíš maraton než sprint. Skálám opravdu nemusíš během první hodiny dokazovat, kdo je tady pán.

Večer před cestou není ideální chvíle zjistit, že lano zůstalo u kamaráda, čelovka téměř nesvítí a v lékárničce jsou jen dvě staré náplasti. Vybavení proto zkontroluj s předstihem a předem se s ostatními domluv, kdo co přiveze.

Podoba výbavy se bude lišit podle oblasti a typu lezení. Jinak se připravíš na sportovní cesty, jinak na tradiční lezení a jinak na bouldering. Vždy je ale potřeba zkontrolovat stav lana, sedáku, expresek, karabin, jistítka, smyček i přilby. Ujisti se také, že je lano dostatečně dlouhé pro plánované cesty a že máte odpovídající počet expresek.

Do batohu patří i průvodce nebo stažená offline mapa, lékárnička, čelovka, tejpka, dostatek oblečení a nepromokavá vrstva. U delších cest nebo složitějších oblastí je potřeba myslet také na bezpečný sestup a případné slanění.

Jestli některý z potřebných postupů bezpečně neovládáš, nezkoušej se ho poprvé učit podle videa přímo na skále. Výjezd se zkušenějším lezcem nebo kurz s instruktorem je mnohem lepší cesta než improvizace několik metrů nad zemí.

Předpověď, kterou sis otevřel týden před odjezdem, se může do příjezdu několikrát změnit. Počasí proto kontroluj průběžně a připrav si více variant programu.

Výhodou je znát sektory s různou orientací. Jeden může být příjemný ráno, jiný nabídne stín v horkém odpoledni a další bude chráněný před větrem. Když začne pršet, nemusí to automaticky znamenat pauzu. Někdy stačí schovat se pod převis. Každopádně platí, že některé typy horniny potřebují po dešti delší dobu na vyschnutí a lezení na mokré skále je může poškodit.

Mysli také na noční teploty. Příjemných dvacet stupňů během dne neznamená, že ti bude stejně dobře ve spacáku ve čtyři ráno. Kdo jednou podcenil chladnou noc v kempu, většinou už příště teplou mikinu nezapomene. Je ale fajn tomu předejít a tuhle zkušenost si ušetřit.

Při lezení se snadno zapomíná jíst. Soustředíš se na další cestu, jistíš kamaráda a hlad začneš řešit až ve chvíli, kdy zjistíš, že nemáš energii ani na cestu, kterou bys normálně přelezl bez většího přemýšlení.

Na každý den si proto vezmi dostatek vody a jídlo, které můžeš průběžně konzumovat. Hodí se jednoduché svačiny, které se nerozmačkají po pěti minutách v batohu a nevyžadují složitou přípravu. V horku, po dlouhém přístupu nebo celodenním lezení počítej s větší spotřebou tekutin. Předem si raději zjisti, jestli je v oblasti možné doplnit vodu nebo nakoupit. I tak je dobré počítat s tím, že pramen zakreslený ve starém průvodci nemusí téct a nejbližší obchod může být vzdálenější, než se na mapě zdá.

Odpočinkový den neber jako promarněnou lezeckou příležitost. Je to běžná součást vícedenního lezení. Únava se totiž nemusí projevit jen bolestí svalů. Můžeš začít lézt nepřesně, častěji ti budou klouzat nohy, zhorší se soustředění při jištění a začneš dělat rozhodnutí, která by tě první den ani nenapadla. V takové chvíli není ideálním řešením další káva a ještě jeden pokus.

Rest day můžeš naplánovat předem nebo ho přizpůsobit počasí a aktuální kondici skupiny. Lehká procházka, koupání, výlet po okolí nebo obyčejné nicnedělání často připraví tělo na následující lezení lépe než další den strávený marnými pokusy.

Pozornost věnuj také kůži na prstech. Drobné odřeniny ošetři včas a ruce nenechávej zbytečně dlouho vlhké. Když první den obětuješ všechnu kůži jednomu ostrému chytu, následující dny ti ani skvělá forma příliš nepomůže a budeš trpět.

Na vícedenním výjezdu dostávají zabrat nejen nohy, ale také samotné lezečky. Po lezení je nenechávej zavřené v igelitové tašce nebo zastrčené na dně batohu. Nech je pořádně vyschnout na vzduchu, ale nepokládej je přímo k ohni ani na rozpálené místo.

Pokud máš tu možnost, vezmi si dva páry. Pohodlnější lezečky využiješ na rozlézání a delší cesty, přesnější model si můžeš nechat na těžší pokusy. Když jeden pár promokne nebo začne tlačit unavené nohy, budeš rád, že máš alternativu.