Jak pracovat se strachem z pádu při lezení

Všichni to známe. Zejména v převisech, kdy síly ubývají rychleji, předloktí natékají a další chyt najednou vypadá mnohem dál než ze země. V hlavě se rozjede rychlé rozhodování: zkusit ještě jeden pohyb, nadlézt expresku a riskovat delší pád, nebo si raději odsednout? Často přitom máme větší rezervu, než si v danou chvíli myslíme. Pocit, že už opravdu nemůžeme, totiž nemusí znamenat, že tělo nezvládne ještě jeden krok. Obvykle jich totiž zvládne ještě několik. Brzdou ale bývá hlava a strach z toho, co se stane, když chyt netrefíme nebo neudržíme. Proto je důležité zvyknout si padat. Jak s těmito obavami pracovat?

Nejdřív zjisti, čeho se bojíš

„Bojím se spadnout“ může znamenat několik různých věcí. Někdo nevěří materiálu, jiný svému jističi. Další lezec má strach z nepříjemného zhoupnutí, nárazu do stěny nebo z toho, že při pádu ztratí kontrolu. Zkus si proto pojmenovat konkrétní scénář, který ti běží hlavou. Je problém v nedůvěře k vybavení? Nejistotě při jištění? Špatné zkušenosti z minulosti? Nebo ti jednoduše vadí pocit, že se pouštíš do neznáma? Když víš, odkud strach pramení, můžeš s ním pracovat cíleně. Obecné „musím se přestat bát“ totiž většinou nepomáhá.

Rozlišuj mezi strachem a skutečným rizikem

Ne každý pád je bezpečný a cílem rozhodně není vypnout pud sebezáchovy. Před těžším krokem si zkontroluj, jestli se pod tebou nenachází police, hrana nebo jiná překážka. Důležitá je také poloha lana, správně nacvakané expresky, dostatečná vzdálenost od země a pozornost jističe.

Začni malými a kontrolovanými kroky

Čekat, že strach zmizí po jednom velkém pádu, není nejlepší strategie. Mnohem lépe funguje postupné zvykání v bezpečném prostředí. British Mountaineering Council doporučuje trénovat pády postupně, ideálně na umělé stěně, kde lze podmínky lépe kontrolovat. Cílem je získávat pozitivní zkušenosti a budovat důvěru, nikoliv se vyděsit ještě víc.

Začít můžeš obyčejným odsednutím při lezení na druhém. Jakmile ti bude tento pocit příjemný, může jistič postupně nechat o něco větší průvěs lana, aby sis vyzkoušel i mírné zhoupnutí. Později můžeš přejít k nácviku pádů při lezení na prvním.

Nejprve si vyzkoušej krátký pád těsně nad právě cvaknutou expreskou. Zjistíš, jak zachycení lana skutečně působí a že bývá mnohem méně dramatické, než si ho představuješ. Až se v této situaci budeš cítit jistěji, můžeš expresku postupně o kousek nadlézt a pád zopakovat.

Pokročilejší variantou je nácvik situace, kdy lezec padá při cvakání další expresky a má v ruce nabrané lano. Takový pád může být výrazně delší, a proto ho trénuj pouze dostatečně vysoko nad zemí a překážkami, se zkušeným jističem a ideálně pod dohledem instruktora. Je důležité správně vyhodnotit délku pádu, průběh lana i prostor pod lezcem. Právě při cvakání ale k pádům skutečně dochází, takže je užitečné tuto situaci bezpečně nacvičit a vědět, jak na ni tělo i jistič reagují.

Strach nemusí zmizet úplně

Měj na paměti, že cílem není stát se lezcem, který se nikdy nebojí. Takový lezec by možná působil odvážně, ale ve skutečnosti by byl nebezpečný sobě i ostatním. Mnohem užitečnější je naučit se strach vnímat, ověřit si skutečné riziko a potom se rozhodnout podle situace. Někdy uděláš další krok. Jindy si odsedneš, slezeš nebo si necháš poradit. Odvaha totiž neznamená lézt bez strachu. Znamená pokračovat, i když se bojíš.