Je to přirozené. Chyty máme přímo před očima, můžeme se jich pevně chytnout a připadá nám, že situaci více kontrolujeme. Stupy jsou totiž často malé, daleko od sebe a někdy na tření, čemuž každý z nás úplně nevěří. A právě když si nejsme jistí, začneme chyty svírat silněji, přitahujeme se rukama a nohama ve stěně pouze hledáme něco, o co se můžeme alespoň trochu opřít. Výsledek? Předloktí rychle natečou, pohyb je trhaný a každý další krok stojí zbytečně mnoho energie. Dobrá práce nohou přitom neznamená jen „najít stup“. Znamená přesně na něj došlápnout, zatížit ho a maximálně jej využít k dalšímu pohybu.

Možná to zní až příliš jednoduše, ale jednou z nejčastějších chyb je, že lezec přestane sledovat stup ještě předtím, než na něj skutečně položí nohu. Většinu času očima hledá další chyt a chodidlo mezitím přistane přibližně tam, kde by se stup mohl nacházet. Jenže právě přesnost je důležitá.

Zkus při příštím lezení sledovat špičku lezečky až do okamžiku, kdy se dotkne stupu. Teprve potom přenes pohled dál. Čím menší stup je, tím větší rozdíl tahle drobnost udělá.

Důležitá je také práce se špičkou lezečky. Přesné došlápnutí umožňuje na stupu otáčet chodidlem, měnit pozici těla a lépe využívat vnitřní nebo vnější hranu boty. Lezečka není sněžnice. Nemusíš na stup položit půlku chodidla, abys mu mohl věřit.

Stupu se nestačí jen dotknout. Musíš ho opravdu zatížit a přenést na něj váhu. Představ si, že se ve stěně nechceš vytáhnout k dalšímu chytu, ale chceš se k němu postavit. Zatlač chodidlem do stupu, narovnej nohu a nech velké svaly stehen a hýždí udělat svou práci. Ruce mohou především udržovat rovnováhu a směr pohybu.

Tento princip dobře poznáš při vysokém nášlapu. Když necháš většinu váhy dole a začneš se přitahovat rukama, pohyb bývá těžký a nejistý. Jakmile přeneseš těžiště nad horní nohu a skutečně se do ní postavíš, krok může být najednou překvapivě snadný. Silné a dobře zapojené nohy pomáhají nejen při dlouhých cestách, ale také při lezení v plotnách, koutech a převisech.

Samotné došlápnutí ještě nestačí. Hodně záleží také na tom, kde se nachází tvoje těžiště. Když zůstávají boky daleko od stěny, větší část váhy visí v rukách. Jakmile se natočíš bokem, použiješ vnější hranu lezečky nebo lehce spustíš koleno, můžeš dostat těžiště blíž ke stěně a získat větší dosah bez zbytečného přitahování.

Právě proto se vyplatí učit se pracovat nejen s vnitřní, ale také s vnější hranou lezečky. V převisech často pomůže takzvaný backstep, při kterém stojíš na vnější hraně chodidla a koleno směřuje více dovnitř nebo dolů. Tato pozice pomáhá přiblížit boky ke stěně a prodloužit dosah těla.

Na umělé stěně máme krásně barevné stupy, sem tam je potřeba zapřít se o stěnu, ale spíš výjimečně. Venku nás však často čeká jen hrbolek, drobná hranka nebo část skály, která vypadá jako stup pouze při velmi optimistickém pohledu. Právě tady přichází na řadu tření. Při lezení v plotnách nemusí mít chodidlo pevnou hranu, o kterou se zachytí. Lezečku přitlačíš větší plochou gumy ke skále a zatížíš ji směrem dolů. Čím klidněji stojíš a čím lépe držíš těžiště nad chodidlem, tím spolehlivěji může tření fungovat.

Největším nepřítelem bývá váhání. Když nohu zatížíš jen napůl, začneš ji odlehčovat, posouvat a kontrolovat, může sklouznout právě kvůli tomu, že jsi jí nevěřil. Schopnost využívat tření se nejlépe buduje postupně na lehkých plotnách a v bezpečných podmínkách, když jsi na top rope.

Jedním z nejjednodušších cvičení je lezení s „tichýma nohama“. Vyber si lehký boulder nebo cestu, na které nemusíš bojovat o přežití, a snaž se každý stup použít bez jediného bouchnutí nebo škrábnutí.

Nejde pouze o hluk. Tiché došlápnutí tě nutí zpomalit, sledovat stup a položit na něj chodidlo přesně tam, kam chceš. Když lezečka narazí do stěny nebo po stupu několikrát přejede, znamená to, že pohyb nebyl úplně pod kontrolou. Toto cvičení používají i špičkoví lezci.

Dalším jednoduchým nácvikem je položit nohu na každý stup pouze jednou. Žádné přešlapování, popojíždění ani tři pokusy, než konečně najdeš správné místo. Nejdřív se podívej, kam chceš špičku položit. Potom proveď jeden pomalý a přesný pohyb. Když se netrefíš, nesnaž se chybu nenápadně zamaskovat. Vrať nohu zpět a krok zopakuj. Připrav se na to, že na začátku budeš lézt pomaleji, ale to nevadí. Cílem není zvládnout vše v rekordním čase, ale naučit mozek i tělo plánovat pohyb dřív, než jej provedou.

Slézání lehkých boulderů je skvělý způsob, jak zlepšit práci nohou. Při pohybu nahoru se soustředíme hlavně na chyty nad sebou. Při lezení dolů ale musíme stupy aktivně hledat, přesně se na ně stavět a kontrolovaně přenášet váhu. Navíc se tak dostaneš do pozic, které by tě při běžném lezení možná ani nenapadly. Naučíš se lépe vnímat těžiště, otáčet boky a používat stupy z různých směrů.