Motivaci pomáhá udržet návrat k samotné podstatě lezení. Ne vždy musí jít o posouvání limitů. Lehký technický trénink, zkoušení nových stylů nebo lezení bez tlaku na výkon připomene, proč tě lezení baví. Když z hlavy zmizí nutnost „něco přelézt“, často se objeví větší lehkost a chuť zkoušet věci, které by tě jinak ani nenapadly.

Stagnace může být i signálem únavy. Přetížené tělo se neprojevuje jen bolestí prstů nebo ramen, ale i ztrátou chuti do lezení. Kratší pauza, lehčí tréninkový týden nebo změna režimu dokážou udělat víc než další silový trénink. Regenerace a psychická pohoda jsou pro dlouhodobý progres stejně důležité jako samotný trénink.

Pomáhá také změna prostředí. Nová stěna, jiný styl stavění nebo lezení venku dokážou rozbít stereotyp a znovu nastartovat motivaci. Najednou zjistíš, že problém nebyl v tobě, ale v tom, že ses příliš dlouho pohyboval v jednom vzorci. Lezení je o hledání řešení a někdy stačí malý impulz, aby se věci daly znovu do pohybu.

V Mad Rocku věříme, že dlouhodobá motivace stojí na trpělivosti a radosti z pohybu. O tu můžeme přijít, pokud se staneme otroky bodování a srovnávání se s ostatními. Každý máme svou cestu, svoje tempo, stejně jako žádné tělo není stejné. I naši ambasadoři prochází obdobími, kdy se výkonnost nehýbe. Rozdíl je v tom, že se je naučili brát jako součást cesty, ne jako překážku. Když vydržíš, posloucháš své tělo a nezapomínáš, proč lezeš, stagnace se dřív nebo později zlomí.

Lezení totiž není jen o výsledku, ale o procesu. O dnech, kdy se daří, i o těch, kdy se učíš čekat. Právě v těch „hluchých“ obdobích se buduje základ pro další skok dopředu. A ta následná radost za to stojí.